Divadlo

Pravda je, že jsem se původně stát hercem nechtěl. Nakonec jsem ale v divadle přece jen skončil. Osudu zkrátka neunikneš.

Svět kumštu jsem nasál díky náhodnému angažmá v TV filmu „Chladna zrána“ Vladimíra Drhy.

Hned se mi zdálo, že tento svět je pro mne ten pravý. Mnohem zajímavější, otevřenější a přemýšlivější než má speciálně pedagogická činnost.

A tak jsem šel na popud režiséra Vlastimila Pešky do šumperského Severomoravského divadla. Byla to sezóna 85/86.

Několik roliček jsem odehrál a snažil se přijít na to, jak „na to“. První role – opravář nebo básník v „Kvadratuře Kruhu“. Šel jsem se záchodovou mísou na jeviště a myslel jsem, že ji nedonesu. Ostré světlo – a mě opustily síly. Musel jsem vypadat na omdlení. Na děkovačce jsem byl ale nejlepší – říkala Jitka.

Ve druhém roce 86/87 už jsem si zahrál i hlavní role – hlavně drsňáka ve hře „Až se vrátí rusovlasý střelec“. Největší poučení mi dal apoštol českého divadla pan Čech: „Nedělej na jevišti malé kroky“


Tak jsem šel do Horáckého Divadla Jihlava – sezóna 87/88.

Tady jsem si už zahrál! Nestroyův: „Talisman“ – Titus Lišák, „Gaudeamus igitur“, „Vynález zkázy“…aj.

Sezóna 88/89 – Tylův „Strakonický dudák“ – Dudák
„Kvadratura kruhu“: Vlastimil Peška už mi dal hlavní roli – oproti Šumperku pokrok.
„Othello“ – Othello,…aj.

To už jsem si myslel, že je čas zkusit to dál – třeba do Národního do Prahy.

Tak se mi ozval brněnský „Provázek“, jestli nechci nastoupit a jet s nimi na půl roku ven. Nutno přiznat, že jsem tam čtyři roky zpátky dělal konkurs a poslali mě do… divadla. Do kamenného, že to mám prý zkusit. No a teď si zase vzpomněli. Mirek Donutil jim tehdy řekl, že ten Othello docela ujde. Nikam jsem ale nejel, chtěl jsem dodělat sezónu v Jihlavě. A to jsem mohl vyjet na Západ!


Takže nástup do Divadla Na Provázku v sezóně 89/90.

Dělání revoluce a pak hlavně hraní v bájném „Provázku“ pod taktovkou Šeryho, Tálské, Krobota, mladého Ladi Morávka a jiných. hodně rolí jsem převzal po odevších: „Shakespearománie“, „Rozvzpomínání“, „Příběhy dlouhého nosu“, „Trampoty eskymáckého náčelníka“, „Labyrint“…samé „bomby“ či lépe – divadelní bombónky.
Nazkoušeli jsme „Katynku z Heilbronu“, „Zahradní slavnost“, „Park“, „Báječná léta“ a mnoho dalších…

Hraní v tu dobu mi bylo asi málo a stal jsem se i zájezdovým manažerem Provázku. Jezdili jsme dost ven. Od USA po Káhiru.

Koncem devadesátých let jsem začal mít pocit, že stačilo. To už jsem na Provázku pouze hostoval. Přesunul jsem se za dětmi do Rakouska a tam jsem s rakouským kolegou začal dělat programy do škol.


Po návratu do Česka resp. do Brna se plně věnuji vlastním pořadům pro školy a školky.

V divadle jsem nově nastudoval představení o Shakespearovi v divadle Bolka Polívky a roli německého režiséra v Brochově Náměsíčnících v brněnském HaDivadle.


Fotogalerie z představení

AEIOU Rakousko
Dudák, Jihlava
Hráči, Provázek
Švejk Na Provázku, 2003
Zahradní slavnost, Provázek
Různé