Můj životopis

Narodil jsem se do padesátých let minulého století v Táboře (ČSR), chudým, mladým kantorům Heleně a Bohumilovi….

Narozen 9. 7. 1957 v Táboře


1961–65 – Mateřská škola, Jistebnice


1965–72 – Základní škola, Jistebnice, Vyskytná nad Jihlavou


1972–76 – Gymnázium, Jihlava


1976–81 – VŠ – Universita Karlova, Praha – obor speciální pedagogika


1981–82 – Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého, Praha – sborový zpěvák


1982–85 – Pedagogická praxe ve školství, Praha


1985–87 – Divadlo Šumperk – herec


1987–89 – Divadlo Jihlava – herec


1989–1997 – Divadlo Husa na Provázku, Brno – herec a zájezdový manažer


1997–2002 – Divadlo Husa na Provázku, Brno – jako host


2016–2020 – HaDivadlo, Brno – jako host


Od roku 1997 na volné noze, pracuji v české i zahraniční TV, filmu či reklamě.


Nejrannější léta

Narodil jsem se v Táboře a žil v nedaleké Jistebnici, známé „Jistebnickým kancionálem“.

Školku a 6 tříd ZŠ jsem absolvoval tady. Rodiče zde kantořili, babička na poště, dědu z této strany jsem už nestihl poznat. Druhá babička a děda Horáci od Třebíče. Babička v JZD, děda zedník, šikovný na práci s kamenem, za války Totaleinsatz v Rakousku.

Matně si pamatuji, že mi máma dost zpívala a četla.

Sport – když jižní Čechy tak hokej a samozřejmě fotbal, pak nutný klavír, kytara…

Táta rozený „frontman“ – trumpetista, zpěvák, bavič, rybář, houbař, …

Máma zpěvačka, konferenciérka…hráli spolu s otcem v Jistebnici amatérské divadlo. Matka režírovala i dětská představení a role mravence Zvídka, který má vykřiknout „Už ji vedou!“ mi dělala nepřekonatelné problémy.

Náš první TV přístroj měl značku Orion.


Puberta

Rok 1968 a přesun do Vyskytné nad Jihlavou, kam se utíkáme před neblahými následky otcova psaní protiokupačních nápisů typu ,MOSKVA 2000 km’.

Sport – hlavně fotbal za sousední Rantířov, házená a muzika – především kytary se Šobulem, pionýr, atd. V Jihlavě hokej za žáky Modety, obdivovatel Dukly Jihlava.

V roce 1972 nastupuji na jihlavské gymnázium.
Doprovodný kytarista a občasný zpěvák v beatové skupině Edison.
Hraní na čajích, zábavách, začínají se objevovat děvčata.
Občas i hraní s kapelou mého otce, tzv. „3a3“ – tři moderny a tři lidovky.

Stal se ze mne i sváteční tramp za osadu „Údolí Kachen“.
Abych nezapomněl. Rantířovská hospoda „U Vola“, naše „Alma Mater“.

Můj hudební repertoár je díky těmto aktivitám dosti široký.
Začínáme se intelektuálně profilovat a vnitřně revoltovat.
Udivovalo nás hvězdné nebe nad hlavou, osobnost Magora, muzika Jazz Q, Led Zeppelin, Deep Purple nebo Vládi Merty…


Mládí, pedagogika

V roce 1976 nastupuji na VŠ UK v Praze – obor Speciální pedagogika. Matička Praha – jiný svět. Koleje, divadla, hospody a dlouhé hovory, filmy, koncerty, máničky, západní turisté, historie, trezorové knihy, příslušníci SNB, občas studium, …

Zpívám ve smíšeném sboru UK Praha – i proto, abych se dostal na vojnu do Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého.
To se mi roku 1981 podaří. Zpívám a unikám tím velitelování obrněnému transportéru někde na Šumavě. Se sborem Univerzity Karlovy se po vojně dostávám poprvé na západ – myslím v roce 1983. Nejsem až tak „vydřený“, jak bych býval očekával.

Dalším osudovým setkáním během studií se stává objevení Horňácka, kraje mého srdce.
Na autostopu se dozvídám, že něco takové existuje a dávám festivalu lidových písní přednost před festivalem pololegálních skupin typu DG 307 v Moravském Písku.
Stejně byl tenkrát policií a psy rozehnán a mnoho mladých pak dorazilo za námi do Velké nad Veličkou.
Na Horňácku působím jako gajdoš, zpěvák či občasný autor programů Horňáckých slavností. V Javorníku máme domeček.

Po absolvování základní vojenské služby nastupuji jako učitel zvláštní školy na Žižkově. Dostávám byt – no, jednu místnost s umyvadlem a WC na chodbě – a usidluji se na čas v Praze.

Abych nezapomněl. Ještě během prezenční služby jsem byl při návštěvě Brna náhodně vybrán jako naturščik do hlavní role TV filmu Vladimíra Drhy – „Chladna zrána“. Další osudový milník nebo omyl…? Po účinkování ve volném pokračování tohoto filmu s názvem „Radostné události“ jsem v roce 1985 mašíroval na dva roky do šumperského divadla.


A hurá do divadla

Podnět k tomu dal Vlastík Peška, nynější šéf Radosti v Brně. Díky VŠ a věku jsem tam bral víc, než „elévové“ Jiří Dvořák a Mirek Etzler. Asi o šest stovek – no, teď si to kluci vybrali zpátky…
Další roličky, z počátku hlavně ve filmech Vladimíra Drhy.

V roce 1987 přecházím ze Šumperka do jihlavského Horáckého divadla. Dostávám velké role – Švanda dudák, Othello, …

V roce 1989 se ozve brněnské Divadlo Na Provázku, abych s nimi jel na půl roku ,ven’.
Nevím dodnes proč, ale dávám přednost nedodělané práci v Jihlavě.
Pozor! Připomínám, že byl komunismus, pro drtivou většinu nulová možnost cestování na západ.

Po návratu „Provázků“ ze zájezdu jsem už jejich členem a místo hraní jsme začali dělat revoluci. Mluvili na shromážděních s tzv. dělnickou třídou a „spoluvytvářeli dějiny“. Po revoluci postupný návrat k běžné divadelní práci, vše už ale je truchu jinak. Lidi se vracejí do divadel, Provázek dostává novou budovu v centru Brna.


…až do zralého věku

Hraji s výbornými herci, jezdíme i ven, dostávám nádavkem funkci zájezdového manažera. Pak se život rozvine do šíře narozením tří dcer: Jany, Kláry, Adély.
Jedna v Brně, dvě v Rakousku. I proto se v roce 1997 rozhoduji vyměnit pevné angažmá za volnou nohu.

Kromě občasného natáčení začínám dělat programy do škol. Po čase odcházím za dcerami a partnerkou do Rakouska. S rakouským kolegou zakládáme agenturu KAUZ a zaměřujeme se výhradně na školní představení. Hraji tedy i v němčině – má-li někdo zájem…
Točím ale nadále hlavně v Česku – TV, reklamy, něco málo film a zahraji si i v seriálu ve Vídni se známými rakouskými herci.

Po smutných událostech přecházím s dcerami z Rakous zpět do Brna. Už ne do divadla, ale s odhodláním vytvořit rozmanitý repertoár pro školy a školky, kde bych zúročil svoje zkušenosti.

A to právě dělám…